Cesta

Do Kyrgyzstánu a možná ještě dál…

Proč?
Cestování je od malička mojí touhou a mým motorem. Vždy mne lákalo poznávat nová místa a jiné kulturní prostředí. Ve svých 24 letech, to se psal rok 2000, jsem skončil se svou prací projektanta železnic a vydal se na zkušenou do světa. Cestovat a zároveň pracovat, to byl můj plán a tak jsem se vydal do Izraele. Mytí nádobí v hotelu naštěstí brzy vystřídala možnost pracovat v přírodním parku na Jordánu a pomáhat s provozem sjíždění divoké řeky. Následoval přesun do Řecka a Anglie. V obou zemích jsem vyzkoušel různá zaměstnání od venčení psa, práci na stavbě, mytí aut, úklid ve škole až po práci v restauraci.

30. října 2000 přišla stopka v podobě spadlého stromu. Otevřená zlomenina nohy, zlámaná žebra, protržená plíce, ale hlavně zlomená páteř a poraněná mícha. To, že se dá cestovat i s vozíkem jsem zjistil celkem brzy. Do Londýna jsem se ještě vrátil, ale už s vozíkem a jako běžný turista. Portugalsko, Korsika, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Maďarsko a spousta dalších míst, které jsem v rámci Evropy navštívil i s károu pod prdelí.

Kdy?
Kdy jindy když né teď, nabízí se jednoduchá odpověď :). Ale vážně. Půl století na krku, děti už dokáží být celkem samostatné, a zdraví ještě slouží. Prostě není na co čekat! Velká cesta si ale zaslouží řádnou přípravu, takže plán odjezdu je stanoven na začátek jara 2025. Počítám, že cesta potrvá určitě 4 měsíce.

Jak?
Jako mladší jsem si představoval jak se prostě jen s vozejkem seberu, vezmu baťůžek, spacák a karimatku a vyrazím. Boom elektromobility v poslední době i na poli kompenzačních pomůcek však nabízí nové, až netušené možnosti. Elektrohandbike je tak jasná volba. Na něj se pokusím naložit vše co bude třeba, abych nemusel za sebou táhnout už žádnej přídavnej vozejk, už takhle budu dlouhej na otáčení.

Kam?
Vlastně kamkoli :). Inspirací je určitě známá cesta do Santiaga, ale… Chce to něco originálního, takže look do mapy. V Kyrgyzstánu je druhé největší horské jezero světa Issyk-kul a to zní jako dobrej plán. Podotázka kudy, je jistě na místě. Celý po souši je to vážně štreka. Protože mám díky rodičům od malička vztah k lodní dopravě a miluju moře, nabízí se vzít to přes Černý i Kaspický moře trajektem a na to se vážně těším.

S kým?
Tato otázka ještě nemá jasnou odpověď, ale měla by být jasnější na podzim 24′. V druhé půlce cesty by se mohl přidat Robik se svým Hiluxem, ale i toto je zatím ve hvězdách 🙂

Rozhodně v tom se mnou pojedou všichni, kdo mě podpořili a podporují finančně ale i mentálně!

Jak bude cesta probíhat?
Určitě nemám v plánu vymetat hvězdičkové hotely. Hotelem bude převážně stan a hvězdy nad hlavou a kuchyní plynový vařič. Minimálně jednou týdně však bude třeba dopřát si trochu odpočinku i hygieny a tehdy se nějaká střecha nad hlavou, sprcha a postel bude hodit. Důležitým aspektem bude i pravidelné dobíjení baterií a tomu se bude muset cesta chtě nechtě trochu ohýbat.

Jak zpátky?
Nejspíš letecky, jen se obávám jak je to s přepravou baterií, máte někdo zkušenost? Pokud by se cestou přidal Hilux tak možná nazpět s ním, bude záležet na okolnostech, čas, prachy atd. Ale domů už se člověk vždy nějak dokodrcá.

Co potřebuji na cestu?
Kromě handbiku a zdraví to musí být ultralehké, ale kvalitní vybavení pro mě i parťáka. Nezbytností je spacák, karimatka a stan, ale pochopitelně i další vybavení na kempování v přírodě. Důležitou roli bude hrát i lehké funkční oblečení. Pomůže v tomto směru HUDY sport? Zatím jsem si tam čerstvě pořídil tuhle peckovou károšku Nemo equipment.

Budu fotit, natáčet a reportovat z cesty?
Kdo mě zná tak ví, že bych to nebyl já, kdyby ne. I když jsem spíše zaměřen na fotografii, po cestě chci i natáčet. A tady vidím možný prostor pro sponzoring firmy, která se zabývá outdoorovou filmovou technikou, protože bez kamery GoPro se to určitě neobejde. Uvítám i pokud by chtěl někdo sdílet své zkušenosti z takového druhu natáčení, rád se přiučím i poučím.

Připravuji se nějak na cestu?
Kromě dobrého vybavení bude pochopitelně důležitá i fyzička. I když budu mít pod zadkem elektrokolo, zadarmo bez námahy to nebude, a i tak to bude dřina. Budou místa, kde budu muset baterie dost šetřit, aby se nestalo, že zůstanu viset někde uprostřed pouště bez šťávy. Zatím drtím kilometry se svým přídavným pohonem, ale nemůžu se dočkat až mi přistane nový bike a já budu moci opravdu začít s přípravama trochu více na ostro. Na prvním místě je však vždy zdraví a předcházení možným onemocněním po cestě. Takže jsem zahájil proces nezbytného doporučeného očkování.

Jak budu chodit na záchod ?
Ano i takový dotaz jsem dostal od vozíčkářů a není se čemu divit. Pro většinu vozíčkářů muže být právě tato základní lidská potřeba limitujícím faktorem při rozhodování kam se vydat nebo nevydat. Co se týče malé potřeby, měl jsem to štěstí, že to dokáži bez nutnosti cévkování, a nemusím tak řešit hromadu cévek, kterou bych po cestě jinak potřeboval. A ta velká potřeba? Již z dřívějška mám vyzkoušené že se to dá i přímo z handbiku. Sebou si ale povezu tuto skládací sprchovou židličku, kterou jsem si upravil na multifunkční :)).

Mám z něčeho obavy?
Tak určitě. Nejsem si vůbec jistý jak budu zvládat dlouhodobý diskomfort. Sice budu mít velmi slušné vybavení od Hudy sportu, ale co si budeme… postel je postel, tu si ale budu dopřávat jen jednou za čas. Horko, to je další věc z které mám trochu obavu, část cesty povede krajinou, která se podobá poušti a nebude lehké se před sluncem a vedrem jen tak schovat. Jedna z věcí, před kterou jsem na pozoru, jsou odřeniny či otlačeniny na nohou, taková věc se u lidí s poraněním míchy špatně hojí. To se ale budu snažit vychytat při přípravách a testování kola před samotnou cestou.

Má cesta nějaké poselství?
Poselstvím je upozornit na problematiku poškození míchy, a na to, že s tímto problémem si stále lékařská věda není schopna dost dobře poradit. Hlavním poselstvím je ale to, že i když už taková věc člověka potká, neznamená to konec aktivního života! Právě to je mojí pracovní náplní Peermentora v České asociaci Paraplegiků a to, čím bych chtěl i ostatní motivovat, že to prostě jde!

Je možné mě nějak podpořit?
Nepochybně ano! https://www.aleso.cz/prispevek/

Kdo si zaslouží poděkování?
Konto Bariéry
Valdemar Grešík – Natura s.r.o. 
KOFRA Děčín, s.r.o.
Pivovar Sever
Alena Černohousová
C.C.A.-Děčín spol. s r.o
Jiří Votrubec – REKO
Pavel Bohuněk – ZAPNUTO s.r.o.
Active Point Děčín
Jakub Šena s rodinou
Ludmila Harcubová
Bohuslav Kolorenč
Jan Hanzl
Zdeněk Herman
Freiberg Simmerová
Renáta Dohnalová
Veronika Nüsserová
Adéla Doškářová
Veronika Kupcová
Kamil Repeš
Jiří Maryško
Jana Bohuňková
Petra Trypesová
Lucie Hulková
Naďa Javůrková
Karel Vondráček
Lucie Vrátná
Mgr.Žukova Kateřina
Pavel Čermák
Ivana Rendlová
Iva Macháčková
Daniel Valko
Zdeněk Trpkoš
Kateřina Novotná
Alena Koudelková
Andrea Ženková
Martina Racková
Šárka Sluková
Kateřina Žerníčková
Michal Balcar
Anna Vondráčková
Iveta Matoušková
Helena Šírová
Martina Doušová
Radek Lekner
Miroslava Havllíčková
Kateřina Francková
Karolína Galczak Borovičková
Pavel Duda
Radovan Fábera

A další dárce, kteří přispěli na účet u Konta Bariéry zveřejním později

DÍKY!!!